9 dnů pro Alpy – osud! Náhoda? díl č. 3

Po vysoukání ze spacáků, formujeme naše myšlenky a rozhodujeme se, jet na místo . . .

. . . podívat se na motku. Večer jsme byli domluveni, že ji pustíme žilou a necháme přikrytou větvemi pod srázem. Pepa prohlásil, že na tom stejně už nikdy nebude sedět. Zpět pojedeme v rámci možností a doma ji prohlásíme na vyřazenou. Obrázek

Sedáme na stroje a jedem „tam“. Místo nikdo asi neobjevil a tak revidujeme škody. Kromě plastů je zlomený v místě krku řízení i rám. Přední kolo zaražené do chladiče se zdá být v pořádku. Taky kola, nádrž, celý zadek a brzdy jsou netknuty. Tím ovšem padá scénář se zanecháním GSXR na místě. Začínáme uvažovat o záchraně. Mezitím, co si od Pepy půjčuju zrcátko, probíhá opět diskuze s jasným verdiktem. Jedem zpět do kempu, kde se snažím svou nedokonalou francouzštinou vysvětlit majiteli kempu situaci. Prý nám pomůže, ale musí počkat na svého bratra, který je v Grasse. Hned nám říká, že jsme jeho hosti a nosí nám na stůl pití a kousky uzeného lososa. Prý jeho vlastní výlov a úprava. Pochutnáváme si a stále se nám honí hlavou „co dál“??? Myslím, že to vše vnímal a jako by nám rozuměl. Zeptal se, zda chceme oběd, a když jsme s díky odmítli, stejně šel a připravil pro nás obrovský stůl se špagety a masovými koulemi. Bylo to velice milé. Do stažených žaludků jsme nasoukali, co šlo a dál čekali na bratra.

Po třech hodinách usoudil, že nás už nemůže nechat déle čekat a vyjel s velkou dodávkou. Naskákali jsme do auta a jeli „tam“. Rychle jsme naložili Pepínův bajk na korbu a vezli do kempu, kde jsem majitele požádal o pomoc s vyřízením. Obvolal nejbližší vrakoviště a prodejny motorek, ale nikdo neměl zájem. Prý jen kdybychom vzali nový stroj, tento od nás odkoupí protiúčetem, což nám situaci neřešilo. Líbilo se mi, jak nám ten pán pomáhá.
Přijel bratr a hned se šel podívat na vrak. Kroutil hlavou a nabízel jeho odvoz do servisu. Nemohl pochopit, že oprava by přišla dráž, než nový stroj.

Když jsme tam tak seděli, Pepa nadnesl, že bude nejlepší se rozdělit. On s Pavlem dojede domů na CBF a my tři s Bladama pojedeme dál po plánované trase. Nechtělo se mi se rozpojovat. Už kvůli jízdě ve dvou na jednom stroji, Pepy a Pavla. Otík i Víťa s návrhem souhlasili a to byla pro mě konečná. Nastalo rozhodování. Nechat kluky, kteří nebyli nikdy „venku“ jet samotný a připojit se k Pepovi nebo je dovést domů. Zkoušel jsem ještě řešení s autobusem, který jezdí od Eurolines, ale to nebylo to pravý. Možná jsem měl udržet partu pohromadě a jet se všemi po dálnici domů nejkratší cestou. Sám jsem byl z toho velice zmatený. Rozhodl jsem se pro rozdělení.

Domluvil jsem se šéfem zanechání nepotřebných věcí s GSXRkem na místě s tím, že se do tří dnů pro to kluci vrátí velkým autem. Souhlasil. A tak nastalo loučení…hrozné loučení. Možná jsme opravdu měli jet po kupě.

V 15:00 vyrážíme dál na Digne už jen ve třech. Cesta byla sice pěkná, ale nemyslím, že by si to někdo vychutnával. Jeli jsme prostě domů. Nikdo nemluvil a stavěli jsme jen občas. Stále jsem myslel na kluky a chvílemi si vyčítal naše rozdělení. Teď už není cesty zpět.

Otík i Víťa jsou perfektně sladěnou dvojicí a tak jsem je vůbec nemusel hlídat v zrcátku jak jiné kamarády. Soustředění bylo především na mapu a někdy navigaci, abychom zbytečně nebloudili.
Cesta celkem ubíhala a my se blížili ke Grenoblu a pokračovali na Chámbery a Chamomix. Někde mezi těmi středisky spařujeme Mt.Blanc v západu slunce. Všude tma a vrcholek je ještě osvícen.

Nezapomenutelnej pohled. Dostáváme zprávu, že kluci jedou na Gardu a jsou ready.
Na benzínkách jsme vždy prohodili jen pár nezbytných slov a pokračovali hned dál.
Před Chamomix bylo něco málo nad nulou a hrozilo umrznutí. Navíc byla hrozná tma a tak jsme naštěstí rychle našli kemp s názvem Marmot. Bylo 23:00 a nikde nikdo. Rozbalili jsme spaní a nechali vše na ráno. Při usínání každý myslel na ty dva.
Dnes 400km

Obrázek
Den osmý

V noci byla hrozná zima. Jinovatka na spacáku a bílé vrcholky byly toho znamením. Díkybohu svítilo slunce a pomalu jsme roztávali i my.

Vykonáváme očistu a jdeme zaplatit za nocleh. Na chvíli jsem se zakecal s recepčním a ten když viděl, jak se snažím vypořádat s francouzskými obraty, udělal nám super cenu.

Cesta na Argentiéres, Martigny, Sion, Brig probíhala docela poklidně. Byli jsme jak stroje, jeden kompaktní celek, který krájí kilometry s vidinou domova. Řeč stála a tak se jelo.
Po zajetí do hor následuje Grimselpass, Furkapass, Oberalppass. Většinu z toho jsme už jeli po cestě tam, ale rozhodně ne s tak hořkou chutí. Vlastně není ani o čem psát, jelikož hlava byla jednoznačně naprogramována a my žili trochu minulostí a vzpomínkami. Aspoň že jsou kluci v pořádku a doma, kde nabírají síly pro cestu autem zpět do FR.

Trasa na Feldkirch, Landeck vrcholila u Fernpassu, kde jsme našli hezké klidné místo i s garáží pro bajky na břehu horského potoka.

Komunikace se nijak nezlepšuje a my po chvíli usínáme s představou příjezdu druhého dne domů.
Dnes 460km

Den devátý – poslední

Ráno je opět celkem slušně. Počasí přeje a my po krátkém balení opět skáčeme do sedla a míříme na Garmish, Mnichov a Regensburg.

Za zmínku jen stojí další nečekaná událost na dálnici, kdy kamionu před námi praskla zadní guma. Auta šíleně brzdila a my se řítili mezi tu kolonu vybírající se skulinku mezi auty. Dobře to dopadlo. Zaleháváme a jedem po dálnici dál až do ČR, kde mírně prší. V Plzni následovalo prudké oteplení a skoro jasno. Už to nijak neřešíme, jen jedem a jedem.

Před Libercem další sprcha a opět krizová situace, kdy těsně před námi se vybourala dvě auta. Na brzdách v zatáčce jsme stáli všichni a na vodě to není 2x hezký. Modlil jsem se, aby už nic takového nepřišlo.

Kolem 14:00 stojíme na benzínce v Liberci a se vřelým obětím kluků a s díky se s nimi loučím. Pár jejich komplimentů ohledně navigace mě potěšilo.
Dnes 650km

Stojím v garáži a znovu mapuju celou cestu. Všechny ty myšlenkové pochody, pocity a scénáře „co kdyby“ zůstávají navždy v paměti. Říká se: „Dvakrát do téže řeky nevstoupíš“ a já si budu moc přát, aby zrovna tohle byla pravda. Každý by se měl poučit nejen ze svých chyb, ale i z chyb toho druhého, protože jindy se v podobné situaci může vyskytnout on sám. My těch chyb udělali požehnaně a naštěstí to odnesl jen materiál. Příště takovou kliku mít nemusíme.
Chlapy, bylo mi ctí s Vámi jet.

Mrugis
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Srpen 4, 2010

Štítky:

Napsat komentář