Malý motocykl – kde začít!

. . . první motocykl byl očekáváním celý bez sebe. Každý si asi připravil hromádku peněz, několikrát jí přepočítal, co kdyby se bankovky namnožili a luštil dostupné tiskoviny a webové stránky. Tahle ano, tahle „bike“ ne, ta je super, ale za moc a tohle nikdy! Samozřejmě teprve budeme sbírat zkušenosti a tak hlavně rozhodujeme pohledem, něco se šuškalo i ve třídě a tak už víme, že kdo má obsah pod „dvácu“ není „in“. A tak dál hledáme a střídáme styly a radostné chvíle s chvílemi zklamání. Je mezi námi i pár těch vyvolených, kteří prstem zaryjí v novém katalogu motocyklů a tatínek zbytek zařídí.

Vraťme se ale k výběru motocyklu. Jen pro informaci zde napíši pár rad a postřehů, jakési doplnění , těch všech rad od kamarádů co a jak vlastně hledat a jaká motorka je právě pro mne ta pravá?

V prvé řadě si musíme položit otázku, co od motocyklu budeme požadovat, protože

  • Pravidlo č. 1

– universální motocykl neexistuje!

 

Budeme jezdit do školy jen pár kilometrů po městě, někdy na terásku a pak na chalupu do 30 km. Začnu skútrem 50 ccm, nebo 125? Dvoutakt či čtyřtakt? Japonský, italský nebo korea? Nebo snad „frantík“?

  • Pravidlo č. 2

– lépe pořídit menší obsah, nežli větší, stejně drahý, ale v horším stavu!

 

Padesátka v dobrém technickém stavu ve dvoutaktním provedení má obrovskou výhodu do městského provozu. Je lehká, většinou velmi malých rozměrů a dobře ovladatelná. V případě oprav motoru nám stačí průměrná zručnost a trocha základního nářadí. Ceny náhradních a „kitových“ dílů nejsou příliš vysoké. Velký zavazadlový prostor pod sedlem nám nabídne větší pohodlí a volnost bez batůžku na zádech.

  • Pravidlo č. 3

– ani na malý motocykl a ani na krátkou vzdálenost nepodceňuj povinnou a doporučenou bezpečnostní výbavu. Ušetři jinde – chybu udělá úplně každý !

 

Nevýhodou může být pro někoho „patlání“ se s odděleným mazáním, a někdy méně místa a pohodlí pro spolujezdce. Rovněž v úplné tmě je lepší si vzít do výbavy „čelovku“, protože některé modely jednoduše jsou pouze osvětlené, ale nesvítí!

Do města a na krátké vzdálenosti moc skvělá věc a kdo říká, že je jen pro ženské, tak by si měl skútříka otestovat a třeba změní názor.

Ale není skútr jako skútr!

Kdo chce maximální spolehlivost a dlouhou životnost volí značky ze země vycházejícího slunce.

  • Pravidlo č. 4

– preciznost, spolehlivost a dlouhá životnost pro japonské výrobky platí vždy!

 

Ten, kdo zvolí design a „drzou dravost“, určitě velmi dobrou ovladatelnost, sem tam odpustí nějakou tu „mušku“ volí Itala. A asi se nesplete, začne to být styl. Díly sežene také a v replikách a „kitech“ úplně vše!

Ten kdo chce nový, ale za přijatelnou cenu, zvolí možná nějaké asijské řešení. Jsou různé modely, méně či více dobře napodobující skútr. Až na výjimky nakupujete vždy věc, která má sice nižší výkon, než výše zmiňovaná konkurence, ale o to větší spotřebu. Ne pokaždé se podaří na tyto produkty zajistit (patrně díky dynamickému rozvoji) náhradní díly, ale na první pohled jsou velmi podobné skútrům s cenou víc než lákavou. Bohužel opravdu v některých případech jsou vzdáleny „na sto honů daleko“ opravdovým skútrům a je až do nebe volající, že tyto levné „slepence“ jsou vybaveny technickým průkazem!

  • Pravidlo č. 5

– jakékoliv pravidlo nemusí platit vždy a všude na 100%!

 

Ten kdo si k autu, nebo k sekačce koupí „frantíka“ neprohloupí a bude určitě spokojený. Ten ani designem, ani jízdními vlastnostmi neoslní. Patří mezi „dělníky“ kteří budou spolehlivě sloužit.

Zde se hodí připomenout, že všichni a na čemkoliv jsme si na vozovce takřka „rovni“, a tak prosím, když v prasátku nezůstalo na nového Itala a bude to ta levnější asie, nešetřete na prvcích pasivní bezpečnosti a je dobré vzít na sebe i reflexní vestu. Konec konců, když mně někdo srazí zezadu, jsem to já, kdo si to v lepším případě odleží ve „špitále“ a běžně není o co stát!

Existuje ještě několik rychlých a obratných skútrů ve dvoutaktní třídě nad 50 ccm a vždy budou příjemným zpestřením šedých dnů. Větší skútry vybaveny čtyřdobou technikou jsou příjemné na větší vzdálenosti, naopak jim chybí obratnost a mrštnost městské „štiky“. Některé nabízejí pohodlné cestování ve dvou i na větší vzdálenosti .

Jak již bylo řečeno o zemi původu skútru vše univerzálně platí a je třeba jen dodat, že skútr je dříč, který od nás denně nevyžaduje hýčkání a údržbu, ale když si sám řekne dost, tak raději volejte servis a ten den volte MHD.

  • Pravidlo č. 6

– Skútr neroztlačíš, (variátor je . . .) !

 

Tak skútra – ne! „Silnici“?

Jo, silnice v obsahu 50 až 125 ccm jsou skvělé stroje! Je však potřeba počítat s tím co běžně prodejce každému neříká „v kuse“!

1- Ergonomie (poloha těla) napovídá užití motocyklu. Rychlé průjezdy otevřenými zatáčkami solo a takřka žádný kompromis.

2- Proplétání městským provozem – zapomeňme!

3- Jízda ve dvou – nic horšího snad neexistuje. Ano, pro zamilované studenty, popojet jen o pár bloků na kafe, proč ne.

4- V dešti je lépe zůstat v garáži.

5- Pro rodiče dospívajících – konec klidných dnů

Zde dávám palec dolu pro všechny „silnice“ malé či větší a nenalézám pro jejich každodenní pohyb jinde než na autodromu smysl.

  • Pravidlo č. 7

– silniční stroj, ať sebekrásnější, do městského provozu nepatří !

 

„Silnice“ je pryč a tak snad enduro?

Ano!

Má spoustu výhod pro celoroční ježdění. V městském provozu se vyzná. Díry a výtluky se pro endurka stávají lahůdkou a dá se i když velmi omezeně prožít dakarské dobrodružství hnedle za barákem.

Přímý posaz a široká řídítka, snadná ovladatelnost a celoroční provoz. Enduro nezastaví ani špatné počasí a jak se mezi „motorkáři“ říká – „neexistuje špatné počasí – je jen špatné oblečení“. Nevýhodu snad můžeme spatřit v tom, že malá a sportovní endura mají úzký sedák a jízda na více než desítky kilometrů je mučením. Ve dvou naprostým týráním! Vyžadují stálou údržbu, ale co ne? Na pneumatikách se „špalkem“ jsou na asfaltu neklidná a prodlužuje se brzdná dráha.

Na lehkém enduru s dvoudobým motorem budeme jak na kole řadit tam a zpět, zato u čtyřtaktu si užijeme „krouťák“ už od spodních otáček. U čtyřdobých se budeme potýkat s větší hmotností motocyklu a nepříjemnými vibracemi ve vyšších otáčkách.

  • Pravidlo č. 8

– Celoroční dopravu, zábavu a relativně bezpečný provoz nabízí cestovní enduro !

 

Máme zde ještě malé choppery, cruisery a jiné.

Samozřejmě vkus zákazníka je nad dobře mířenou radu, a proto se po českých silnicích dnes prohánějí jakási monstra z levných plastů (se zvukem motoru asi z reproduktorů) a mladíci si likvidují bederní obratle naprosto bizarním posezem. Ideálem je naprostá svoboda se znaky anarchie, tudíž jízda bez ochranné helmy je to správné?! Běžně jde o motocykl se špatnými jízdními vlastnostmi s pramalým, nebo vůbec žádným místem pro „tandem“ a už při konstruování se zapomnělo na základní prvek a to na brzdy! Ne děkuji! Kupodivu na hmotnost se ale nezapomnělo! V městském provozu nepřehlédnutelné, leč „pramálo“ funkční!

  • Pravidlo č. 9

– Motocykl, který je nádherný napohled a jen pro to vyrobený na silnici asi fungovat nebude !

 

Nesmíme zapomenout na třídu Supermotard!

Nese si s sebou výhody endura a snad pro městský provoz jsou přímo konstruované. Nedá se s nimi jezdit celoročně a ve dvou – nic moc. Motard má, na krátké sprinty po městě a ještě kus za něj, jasně plus! Malé okruhy a trocha lehčího terénu jsou pro majitele odměnou. Takřka žádné pohodlí, ale nízká hmotnost, dobrá ovladatelnost a manévrovatelnost. I to se počítá jako prvek bezpečnosti. Ano – supermotard a trocha rozumu – jo!

  • Pravidlo č. 10

– Ani sebelepší a ani sebe lépe ovladatelný stroj nebude bezpečný, když jej bude řídit řidič bez zkušeností a bez respektu k řízení z něj !

 

Jestli jsem Vás neunudil k smrti tak příště můžeme pokračovat s malinko většími „mašinkami“.

Za STOP NEHODÁM o. s.

Mazzda

Březen 11, 2011

Štítky:

Napsat komentář