Pomáhat a chránit, aneb motorkář v barvách podzimu?

Je za námi krásný víkend a většina z nás si jej určitě naplno užila. Dnes za mnou navečer přijel (manželka jej přivezla vozem) kamarád Petr P. (50 let) z Jablonce n/N a byl na něho věru smutný pohled! Zas na druhou stranu šel po svých a někdy u těch motorek … známe „svý“!

Koukám na něho a poslouchám. Hned co mi blesklo hlavou, asi listí na silnici, ostré slunko ve výšce svodidel, nebo křižovatka s „nevidomým“! Že by technická závada? ! ?

Ne, né, vše bylo jinak!

Podlitiny pod lopatkou, a celá levá paže a taky stehno pravé nohy. Jo a monokl a fialový ucho a taky celý odřený čelo – no, ono když ta hlava jde k zemi, je to rána i přes všechny polstry a sebe dražší helmy! (známe, známe – pozn. autora). Nabourané sebevědomí a bolavou duši.

Tak co se vlastně v ten pátek 8. 10. stalo?

Petr P. se zdržel na českolipsku u známého a okolo 23. hodiny večer se vypravil domů!

Yamaha FZR 1000 (streetfighter) , tmavé plexi, teplota vzduchu těsně nad nulou a totéž i asfalt! Kombinace víc než smrtelná. Toto raději nepokoušet a zůstat v teple!

I tak Petr P. vyráží!

V Jablonném v Podještědí objíždí nějaké policejní auto při jakémsi zatýkání a pokračuje dál. Pak už jen opatrně přes Lvovou (doporučuji navštívit zámek Lemberk – pozn. autora), Rýnoltice a za nimi dlouhá široká rovinka k Jítravě.

Petr: „Asi jsem se snad rozjel i přes kilo, nevím, ale neviděl jsem vůbec dobře! Na konci rovinky se silnice stáčí do mírné pravé a tam se to stalo!“

„ Najednou mě zprava, kde se vzalo tu se vzalo, začalo auto tlačit do protisměru. Sem se lek! A tak brzdy a různý kouzla a fakt vo fous a už jsem byl málem dole!“ „ Ještě furt nedejchám a najednou jsem si všiml, že po mě nejde jen tak ledajakej vožralej týpek, ale, že to auto je policajtský! “

„ To mě chtěj zabít?!!“

„ Tak to jsem ještě nezažil, rozklepanej jen kousek od příkopu, přede mnou se dohoupává policejní bourák a jediný co mě v tom černočerným poli mohlo napadnout – chtěj mě zabít!“ „Pryč!“

„Asi špatný, ale lepší než nic! Za jedna a pryč. Asi blbost, ale tý jo, já nic neviděl, teď jsem si ještě plexi zadejchal, ale jasně jsem věděl, že musím někam mezi lidi, tam se spíš ubráním!“ „Co se to vlastně děje? A proč?!

„Všechno šlo stranou, ti povím, jen na jedno jsem měl v tu chvíli pomyšlení, nejet jak …. s černým plexi a s motorkou bez sebemenšího náznaku adheze!“

„Je tam asi kilák proti kopci a pak skoro dálnice k Bílému Kostelu. To už jsem si říkal, do . . . to bylo vo fous, ale dobrý jsi celej!“ „Fakt jsem si řek, už je to za mnou, stavím se někde na pumpě a hlavně zavolám poldy co, že se mi vlastně přihodilo.“ „Blbost!“
Všechno bylo jinak.


„Dojíždím k tomu rozkopanýmu mostu u bíláče a ze strachu o svůj život jsem projel na červenou, hlavně se dostat mezi lidi. Z protisměru vidím nějaká světla a tak mě napadlo se otočit. A do . . . ! Za mnou letí majáky.

Tam není jak projet! Ale zkusím to. Snad se vejdu…

Řadím jedna a vyjíždím proti těm blížícím se lampám. Nevešel jsem se o jedno ze zrcátek, zastavím, pokrčím rameny a počkám až mě dojedou majáky. Dobrý, neujel jsem, ale jsou tu už lidi, tak nemám takový strach…co se může stát, max. dostanu mastnou pokutu!! I když vlastně nevím za co!!

Najednou mě někdo za hlavu stahuje z motorky k zemi, ruce v klepetech za zády, stržená helma, jeden kasr do očí a hned i druhý – nevidím, nedýchám . . .!“
Další kopance do těla, ale i do hlavy, rány tomfou bez kamkoliv se dostanou. Slyším jen spoustu nadávek o zku…jch motorářích a zase jen další bití.

„Teď i kdyby mi je sundali bych nebyl sám sto pohyb udělat!“
„Tak nějak se probouzím zimou a všechno mě bolí, ale je kolem spousta lidí a nikdo mi nepomáhá?Baví se o tom, jestli mi mají zavolat záchranku nebo ne. Vůbec mi to ještě nedochází ,ležím na zemi, jsem spoutaný a celý obličej mám vysprejovaný a rozkopaný a zkouším prosit o pomoc, ale nějak mě nikdo neslyší. Naopak já slyším, že mám kliku, že nejsem rozstřílenej!“

Možná i po nějaké půlhodině mě přebírá policejní jednotka z Chrastavy a odváží mě na služebnu. Kde prosím o sundání pout, abych si mohl umýt obličej od krve a sprejů. A víš co mi řek? Voda je drahá!!! Nevěřím tomu, co slyším. Tam se znovu dostávám do krátkého bezvědomí, ale už na mě nikdo aspoň neútočí! Nakonec se nechali uprosit a nechali mě umýt. Kdo nezažil pepřák apod. neumí si představit, jak strašně bolí si umýt obličej, všechno začíná znova. Zjišťuji, že jsem celý zbitý, nemám zub a ani nevím, kde mám motorku a jak se dostanu domů.

Policajti mě dali 2.500 Kč pokutu, za jízdu na červenou. Žádná dechová zkouška, žádný protokol, prostě jen složenka, jako by šlo o rutinní policejní zákrok!!!

Odváží mě zpět na most, pod kterým je zaparkovaná moje motorka na staveništi, se slovy : Jsme zvědaví, jak s tim odjedeš domů!! Otočka a byli pryč. Zůstal jsem tam sám a šel jsem ke světlu, kde jsem si myslel, že ji najdu. Našel. I hlídače staveniště, který když mě viděl, tak se zhrozil. Co se ti stalo?? Ptal se. Odpovídám: policejní kontrola. Odpověď : Hovada!!!
Dává mi otlučenou přilbu bez plexi a klíče. Když jsem dal klíče do zapalování, zjistil jsem ,
že je bez proudu. Jasně, nechali svítit světla, dobráci. No jo, POMÁHAT A CHRÁNIT!!
Abych to neměl domů tak jednoduché ulomili mi preventivně páčku spojky…

Nechávám motorku u hlídače a nezbývá nic jinýho, než jít na stopa.

„Pak už jen špitál

.
„A tak Mazzdo co s tím?“
Moment. Tak nějak si to rovnám? To jsi byl na balkánu? To nebylo, nemohlo být tady? Petr P. tvrdí, že je to tak. Stačilo jen tak málo a mohlo být všechno jinak! Vytlačovat motorku na státovce? Že nedošlo k pádu to byla spíš náhoda. To by se možná nechalo klasifikovat i jako pokus o zabití?! Tohle celé je už teď s dobrým koncem, protože podlitiny ustoupí a Petr dostal složenku na vjetí na červenou za 2.500,-Kč. Nic se vlastně nestalo. Ale jestli je to tak, že mladé muže, „nadlidi“, láká akce a honičky a možná i trochu té krve, tak … ??? Nebo možná, že motorka jedoucí tmou těsně před půlnocí je, dle příručky mladého policisty, nepřítel vlasti a je třeba „dvě dávky“!?

Stopnehodám a cíle o.s. jsou malinko někde jinde, ale bezpráví a to jak zde popisuje Petr, že nějaký policista na českolipsku možná používá, spíš, zneužívá k sebeukájení metody z akčních filmů – uvidíme? Celým případem se budeme zabývat a sledovat jej až do úplného konce.

A jen taková malá – na závěr: setkal se někdo z Vás v posledních několika letech s podivným chováním strážců zákona či naopak ? ? ?

Napište nám Váš příběh.

A prosím, opravdu dnes nikoho naschvál nenas…e, ať se zbytečně nic nestemele. Vždyť jde o . . . – jak říkal pan Werich!


Petr P. Jablonec nad Nisou: TÍMTO PROSÍM ŽENU, KTERÁ ŘÍDILA ŽLUTÉ VĚTŠÍ AUTO, VEDLE KTERÉHO JSEM SE NEVEŠEL, A TÍM PÁDEM VŠECHNO VIDĚLA, ABY SE TŘEBA I ANONYMNĚ PŘIHLÁSILA NA TYTO STRÁNKY. MOHLA BY MĚ I DOPLNIT NĚKTERÉ DETAILY, KTERÉ SI PO TĚCH RANÁCH DO HLAVY ANI NEPAMATUJU. DÍKY PETR.

Vyslech a sepsal: Mazzda

Foto: Jana
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek

Říjen 12, 2010

Štítky:
  • Za celé své ježdění po silnici jsem se s ničím takovým nesetkal, ale slyšel jsem, že se občas někomu něco takového přihodilo…ale v autě.
    Jednou se mě strážci zákona snažili vyprovokovat najížděním těsně za motku. Radši jsem zastavil a počkal, až odjedou. Při tomto souboji není jiného vítěze.
    Většinou to skončilo tak, že se to zametlo pod koberec a nic se nekonalo. Viděl bych to na NOVU a hlavní zprávy!!!
    Petrovi přeju rychlé hojení hlavně na duši!

  • Zdravím všechny.
    Dnes jsem opět mluvil s Petrem a ten přislíbil další pokračování příběhu během pondělí.
    Budeme tedy znát dosavadní průběh šetření a třeba i víc. Každopádně Vás budeme informovat o veškerém dění kolem tohoto případu až do úplného konečného konce.
    Zatím!
    M

  • Napsat komentář